… je to středa, udělej si prosím volno, pokud cítíš impuls u toho být.
Na novoluní 8. září jsem byla u pramene Kamenice. Jednou za čas si mně místo zavolá a já si jdu pro obrazy místa a to prazvláštní spojení, které s pramenem mám.
Letos jsou to dva roky od jeho znovuotevření a od té doby jsem tam byla snad stokrát. Většinou se srpem nebo kosou, občas s rýčem, někdy jen tak.
Však víš.
Odvezli jsme odpadky, Zasadili byliny. Vysadili růže jako akt usmíření s minulostí. Poslechli jsme si neopakovatelnou zvukovou lázeň a prožili na tom místě prazvláštní chvíle, prosycené tím něčím, co je jen tady.
Pokaždé, když se místo otevřelo a vytrhali jsme kopřivy, pokosili vysokou trávu, otevřela se oáza klidu a usmíření.
Letos Kamenice vynesla do světa lidí svůj psaný příběh, který je vydán jako malá knížečka s krásnými ilustracemi rodiny Grossmannových.
Teď promluvila takto:
Je čas místo nechat žít vlastních životem. Už netřeba každý měsíc trhat kopřivy a zachraňovat růže, které se v nich obratem zase ztrácejí. Ty růže už pročistily to největší zatížení – lidskou zradu a pomstu. Teď je čas je přenést na jiná vhodná místa, kde se jim bude dařit dobře a kde budou moct naplno rozkvést.
Kamenice tak chce poslat dál do kraje svoji medicínu očištění.
Místo růží máme přinést sazenice bylin, které v prostředí vstupu budou rády. Zatím se tam velmi daří různým druhům pelyňku, dovedu si představit omán, jehlici trnitou (zahradní variantu), pelyněk pravý, kostival, mátu, meduňku, kozlík lékařský, možná šalvěj a rozmarýna nahoru nad stromy. Jednoduše, kdo chcete přenést medicínu Kamenice, najděte prosím sazenici byliny, kterou zasadíme na místo odnesené růže.
Společně pak uzavřeme jednu periodu působení tohoto místa, kde jsme se potkali.
Novoluní 6. října 2021 od 12.00 do cca 16 hodin
… je to středa, udělej si prosím volno, pokud cítíš impuls u toho být.
Na novoluní 8. září jsem byla u pramene Kamenice. Jednou za čas si mně místo zavolá a já si jdu pro obrazy místa a to prazvláštní spojení, které s pramenem mám.
Letos jsou to dva roky od jeho znovuotevření a od té doby jsem tam byla snad stokrát. Většinou se srpem nebo kosou, občas s rýčem, někdy jen tak.
Však víš.
Odvezli jsme odpadky, Zasadili byliny. Vysadili růže jako akt usmíření s minulostí. Poslechli jsme si neopakovatelnou zvukovou lázeň a prožili na tom místě prazvláštní chvíle, prosycené tím něčím, co je jen tady.
Pokaždé, když se místo otevřelo a vytrhali jsme kopřivy, pokosili vysokou trávu, otevřela se oáza klidu a usmíření.
Letos Kamenice vynesla do světa lidí svůj psaný příběh, který je vydán jako malá knížečka s krásnými ilustracemi rodiny Grossmannových.
Teď promluvila takto:
Je čas místo nechat žít vlastních životem. Už netřeba každý měsíc trhat kopřivy a zachraňovat růže, které se v nich obratem zase ztrácejí. Ty růže už pročistily to největší zatížení – lidskou zradu a pomstu. Teď je čas je přenést na jiná vhodná místa, kde se jim bude dařit dobře a kde budou moct naplno rozkvést.
Kamenice tak chce poslat dál do kraje svoji medicínu očištění.
Místo růží máme přinést sazenice bylin, které v prostředí vstupu budou rády. Zatím se tam velmi daří různým druhům pelyňku, dovedu si představit omán, jehlici trnitou (zahradní variantu), pelyněk pravý, kostival, mátu, meduňku, kozlík lékařský, možná šalvěj a rozmarýna nahoru nad stromy. Jednoduše, kdo chcete přenést medicínu Kamenice, najděte prosím sazenici byliny, kterou zasadíme na místo odnesené růže.
Společně pak uzavřeme jednu periodu působení tohoto místa, kde jsme se potkali.
Co nám to komu přineslo si můžeme říct.
Co bude dál, uvidíme.
Patří růže na místo, se kterým máš spojení?
Přijedeš?
Dej mi vědět.
Dík.
Monika Rosa
Podrobnosti
Pořadatel
Místo konání