Poděkování

Poděkování patří v první řadě všem lidem, kteří s důvěrou jdou spolu se mnou dlouhé roky cestou obnovy toho, co je přirozené a našeho vztahu ke krajině, ve které žijeme. Naše spojení je silou, která mi dodává chuť a odvahu pouštět se do věcí, které dopředu nedokážu pochopit a jejichž význam poznáme teprve, když to prožijeme. Díky této početné skupině přátel jsem našla odvahu a sílu uskutečnit tuhle “cestu blázna”. Monika Michaelová

Děkuji Katce Husníkové za stabilitu, lidskou blízkost a obyčejnost, se kterou z povzdálí držela celou dobu zázemí a dohlížela na finance a právní náležitosti nadačního fondu.

Děkuji Honzovi Budilovi za to, že dokáže ze svého světa a věku vidět smysl toho, co dělám a za každých okolností držet už od založení ochranu nad fungováním nadačního fondu.

Děkuji svému muži Matěji Kastnerovi, kterému domorodci dali jméno mýtické postavy Matuna. Je to ten, který dokázal ovládnout a zkrotit síly spodních světů. Shodu okolností vzniká v komunitě Wiwa film Matuna. Už se na něj těším.

Děkuji Marii Kastnerové za finanční audit, všechna doporučení a ověření právních kroků, za komunikaci s dárci a zájem o tuto cestu.

Děkuji Járovi Bláhovi za jeho ochotu, pečlivost a neskonale propracované zajištění poutí k Šumavským jezerům, poskytnutí zázemí svého domova a přirozenou lidskou laskavost.

Děkuji Hance Bernardové za nadhled, nezaujatost, excelentní organizační spolupráci na setkáních a Daru půdy a podporu v konfliktních situacích.

Děkuji Jardovi Duškovi za jeho srdečnost a ochranu, otevírání možností a dlouholetou podporu mé práce.

Děkuji Katce Růžičkové za štědrost, důvěru a radost, která plní prostor, ve kterém je.

Děkuji Kláře Mikulcové za spojenectví, dar času a energie v prvních měsících příprav a po příjezdu a pobytu domorodců v ČR. Vážím si jejího člověčenství, humoru a schopnosti v klidu odejít svou cestou.

Děkuji Janě Slavíčkové a Jitce Sidorové za spolupořádání Darů Života a Smrtelnosti v souladu, harmonii a téměř bez potřeby slov.

Děkuji Nikole Benčové za nalezení přátelství, sdílení péče a práce s domorodci podstatnou část jejich pobytu, tlumočení a také za upřímnost, někdy bodavou a jindy hladivou a vždy překvapivou.

Děkuji sousedům a přespolním za zájem, dobroty, zázemí a spojenectví.

Děkuji Daliborovi Nešpoříkovi za otevření prostoru jeho hotelu Ondráš na obřadní hoře Godula pro naši práci.

Děkuji Šárce Zielinské s rodinou a koňmi za poskytnutí zázemí pro krajinnou práci na úpatí Lysé hory.

Děkuji Radimu Ondříčkovi za tichou mužskou podporu a ráznou a nekompromisní chuť vnášet světlo a urovnání do lidských vztahů tam, kde to má smysl. A ne tam, kde to smysl nemá.

Děkuji Martě Kocvrlichové, Vlastě Urbanové, Mirce Brožové, Petře Notthegger a Pavlíně Brzákové za jemnou ženskou podporu a dodávání sebevědomí a vědomí sebe.

Děkuji Evě a Vojtovi Olšákovým, Verče a Vlastě Malyjurkovým, Robinovi Lyskovi, Tomáši Horskému, Haničce Linhartové, Monice z Náměště na Hané, Petře Odlévákové, Petrovi Kulhavému, Pavlínce Tomanové, Lence Voštové, Petře Stuchlíkové, Richardovi Polichtovi, Lence Kovalovské, Toničce Turzové a Tomášovi, Janě Šmahelové a jejímu muži, Raduši Řezníčkové, Zuzce Čilové, Rosťovi Žďárskému s rodinou, Šimonu Peštovi, Lukášovi a Lucii z Loštic, Lucii Vinšové, Petře Holubové, Filipu Linhartovi a jeho ženě za přípravu, drobné i velké organizační spolutvoření, atmosféru, přátelství a zachování klidu ve chvílích chaosu.

Děkuji Alence Olšanové, Pepovi a lidem z Kounovských řad.

Děkuji nadaci Sarava za spolupráci na přípravě přednášky na Filozofické fakultě UK.

Děkuji své kamarádce Ivance Karvašové a jejímu muži za dlouholetou podporu a všechna varování a signály kudy nejít. Kéž bych je vyslyšela.

Děkuji lidem ze společenství Žít lehce za lekci o tom, že není cesta snažit se spojit to, co k sobě nepatří a budiž to pro všechny učení o tom, jak žít vedle sebe lehce.

Děkuji všem lidem, kteří podpořili tuhle cestu finančním darem, dobrou myšlenkou, dobrým slovem a taky těm, kteří si do svých cest odnesli dar, který bude prospívat životu.